"Uč se z chyb. Neúspěch je součástí úspěchu." (Robert Kiyosaki)

Listopad 2011

Rekord!!

30. listopadu 2011 v 20:04 Před odletem
Tak včera jste trhli rekord návštěvnosti na mým blogu!! :) Poprvé to přesáhlo 50!! Bylo to celkem 54 lidí! :))

Moc děkuju a choďte sem dál, jsem ráda, že se blog líbí. :))

Týden do odletu! :))

28. listopadu 2011 v 21:56 Před odletem
Vlastně není co psát, ale mně se zachtělo psát! :))
Jelikož je to přesně týden do mýho odletu a nějak mi asi začalo docházet, že fakt odjedu a rok tu nebudu. Vlastně touhle dobou asi už budu v USA! Zvláštní pocit, jak rychle to uteklo. :) Dneska jsem si konečně srovnala mojí haldu v kufru a s radostí zjistila, že to málo, co si chci vzít, se mi vejde, jen se uvidí, jak na tom budu s kilama, to už je věc druhá! :D pevně doufám v to, že to bude ok, ale sama tomu moc nevěřím..

Jo vlastně jsem trošku pozměnila vzhled blogu, protože jsem tam měla LA a teď je tématickej spíš New York, když bude tak blízko. :)

Tenhle týden už mi jen zbývá rozloučit se s posledníma lidma, zařídit poslední zbytek věcí, zažít "Vánoce před Vánoci" s rodinou a pak hurá přes oceán! :)


Co se děje..

24. listopadu 2011 v 18:34 Před odletem
Takže, co se děje. Teď se vlastně ani nic moc neděje, zbývá mi asi 10 dní do odjezdu, ani nevím, ale to není hlavním tématem dne. :)
Včera jsem byla na před odletový schůzce ve Student Agency, zaplatila jsem jim ten programový poplatek, dostala zas dalších milion lejster, ale s radostí jsem zjistila, že do New Yorku nepoletím sama! Jupíí! :)) Mám z toho opravdu velkou radost. Poletí se mnou holčina jménem Martina, která teda z New Yorku dál pokračuje do Illinois, ale každopádně jsme obě rády, že neletíme sami. :) Včera si mě přidala na Facebooku, ale zatím jsme se tam vyloženě ještě nepotkaly. :/ Nechala mi tam ale zprávu, na kterou jsem jí odepsala a už se těším na nějakej pořádnej pokec, abych věděla, jestli jsem na nervy jenom já nebo i ona. :D nu.. Příští týden mi ještě zbývá zařídit mezinárodní řidičák a odhlášení z pojišťovny. To už bude díky bohu vše. :) Jo vlastně jdu v úterý ještě na kosmetiku a ke kadeřnici, ale to Vás asi ani nezajímá. :D
Každopádně dnes.. dnes jsem byla u zubaře, kdyby jenom na preventivce, není to podstatný (tam jsem byla mimochodem včera), ale dneska jsem byla na trhání zubů. :/ Trhali mi dva moudráky! No řeknu Vám, kdo do toho nebudete muset jít a budete je mít v pořádku, rozhodně do toho nechoďte, mě kdyby ten jeden nebolel, taky do toho nejdu, asi jsem věděla proč. Horní zub, dobrý.. to jsem ani necejtila pomalu, že mi něco vytrhla, ale ten dolní. Větší bolest jsem nezažila! :D Hlavně, že jsem tam měla tři injekce na umrtvení, ty ale nepomohly! :D Fakt ne, je to šílený, pusu mám jak balon nebo spíš, jako kdyby v tý puse jeden měla a nechtěla ho vyndat nebo jak si vždycky člověk hraje s lízátkem a dává si ho do tváře. :D To je něco podobnýho, akorát tu velkou bouli mám o něco níž! :D Prostě si užívám teď svý, ale na druhou stranu s tím pak v USA nebudu mít problém. :)
To je asi tak vše, co bych Vám pověděla. :) Pěkně se mi to blíží, začala jsem jen tak házet nějaký blbiny do kufru, vždycky jdu kolem a něco tam přihodím, zrovna to, na co si vzpomenu. Potom tam mám dárky pro rodinu a tak. Ale povim Vám.. kufr "totally full" a to už teď. :D A to tam nemám oblečení! :D No chci to vidět dál! :D :D

Ambasáda! :))

14. listopadu 2011 v 18:17 Před odletem
Tak jak jsem slíbila, že napíšu o tom, jaký to bylo na ambasádě, tak svůj slib plním. :))
Samozřejmě všechno bylo v pohodě. :) Pohovor jsem měla domluvenej na 8:45, byla jsem tam nějak asi ve 25, přišla jsem tam, pánovi u vchodu řekla, proč jsem tam, zeptal jsem mě na jméno, odškrtl si mě v seznamu a řekl, že mám počkat venku, že ve vnitř je hodně lidí. Takže v tý šílený kose, co dneska ráno byla, jsem mrzla před vchodem. Hned za mnou šla další holčina, Verča, jak jsem vzápětí zjistila, protože jsme se hned daly do řeči. Po chvíli nám ten chlápek teda řekl, že můžeme jít dovnitř. Musely jsme odložit všechnu elektroniku, já osobně mobil, foťák (protože jsem chtěla udělat fotky Prahy pro rodinku, jenže byla docela hodně mlha, takže nemám zrovna nejlepší fotky) a iPod. Verča toho měla poněkud víc, ale počkala jsem na ní, nechtělo se mi dál jít samotný. :) Přišly jsme nahoru, tam už u okýnka byla fronta, do který jsme si taky stouply. Zrovna tam paní uklízečka vytírala a měla u toho docela dost prupovídek. :D Dost jsme se nasmály i s ostatníma, co tam byli. :) Když jsem konečně přišla na řadu u prvního okýnka, odevzdala jsem ústřizek o zaplacení kurýrního poplatku, pas a DS-160, co si tiskneme z netu. Potom po mně ještě chtěla ty papíry od AuPair Care a nakonec jsem zaplatila 140 USD za vízum. Při tom se mě ptala na rodinu a pochvíli, kdy se odmlčela se mě ptá: "Kolik, že Vám vůbec je?" tak říkám, že 19 a ona zase: "To jste docela mladá, to už takhle brzo do světa jo?" tak jí říkám, že čím dřív, tím líp a ona, že mě obdivuje, tak jsem jenom řekla, že to mi říká každej. :D Každopádně hrozně milá a ochotná paní. :) Po mně šla k okýnku Verča, která tam byla snad ještě dýl jak já. :D Potom jsem se odebraly "vedle" do místnosti, kde jsme čekaly až paní američanka zavolá naše jméno. Verča šla na řadu snad hned jako třetí, dokonce předběhla lidi, kteří tam byli už před námi, taky tam byla docela dlouho. Pak si sedla, a že na mě počká, jenže to netušila, že já tam budu skoro další hodinu. No co skoro, ale ono jo. :D Ale vydržela to tam se mnou, pořád jsme kecaly, nezastavily jsme se. Zjistila jsem, že tam jede od ledna studovat na jeden semestr. Jede do Texasu. :) Když jsem konečně přišla na řadu, přijdu k okýnku a slečnu (paní) automaticky "Hi" a ona na mě teda taky "Hi", ale pak spustila česky. :D Sice mi to Verča říkala, ale neuměla jsem si to představit. :D Češtinu měla teda dobrou, to klobouk dolů. :) Potom jsme ale přešly nějak automaticky do angličtiny. :) Taky byla moc milá, nejdřív mi naskenovala 4 prsty levé ruky, pak pravé a pak oba palce. To jsem si ale musela já prcek stoupnout na špičky, abych tam dosáhla a už jsem slyšela Verču, jak se mi směje. :D Potom se mě tedy ptala, co vím o svojí rodině, kolik dětí budu hlídat, kde budu bydlet a jestli už jsem někdy dělala au-pair. Pak se mě tedy taky zeptala na věk (asi je to fakt divný, jinak nevím :D) a pak mi tedy vrátila ty formuláře a jeden ten formulář s tím, že ho pak musím podepsat, řekla mi, že vízum mám schválený, a že do 4 dnů mi pas pošlou zpátky. :) Ani nevíte, jak se mi v tu chvíli ulevilo, že to vízum fakt dostanu! :) Konečně jsme odtamtud vypadly, těšila jsem se, jak stihnu v 10 Orloj a prd zas. :/ No nevadí, zas jsme si s Verčou pokecaly, vyměnily si čísla a domluvily se, že se v USA navštívíme, tak doufám, že to vyjde. :)
Po tomhle celým procesu jsem tedy kráčela po Karlově mostě, kde jsem udělala pár fotek (teda co šlo, díky mlze jich moc není :/) a pokračovala na Staromák, vyfotila Orloj a pokračovala k mýmu oblíbenýmu Palladiu. :) Tam jsem hend zamířila do NeoPalladia, koupila rodince krásnou knížku o Praze v AJ (měli jich tam plno, ale samý hrozný, buď moc obrázků nebo moc psaní). Tahle byla sice drahá, ale hrozně mě zaujala. :) Sobě jsem koupila dvě knížky do letadla a zamířila do Starbucks ohřát se horkou čokoládou. :)) Pokoukala jsem ještě po krámech, ale to už mi volal taťka, že mě vyzvedne. Na Václaváku jsem teda ještě zamířila do Paláce Neoluxoru (jsem možná blázen :D) a tam ještě koupila Stellince Pejska a kočičku v angličtině. Ještě domyslím nějaký drobnosti rodičům a Stellince ještě dárek k narozeninám, protože k rodince přijedu vlastně 9. prosince a ona má 13. narozeniny, takže to musím bohužel koupit tady, ale mám docela dost nápadů. :) To je asi tak vše z dnešního dlouhýho dne. :))

Zítra Ambasáda!

13. listopadu 2011 v 17:45 Před odletem
Vlastně teď není vůbec co psát, člověk pořád jen něco zařizuje nebo se s někým schází, protože všechny chce vidět a tak, ale že by se dělo něco zajímavýho to vůbec ne. Zítra mi odletí Nikča a já už nebudu mít s kým řešit ty moje nervy a věčný problémy s něčím. :D Chudák, to musí pořád poslouchat, ale doufám, že i tak mě má ráda, protože za tři týdny mě tam má. :D
Každopádně abych se vrátila k tématu tohohle článku, zítra mě čeká ambasáda, jsem z toho docela nervózní, jestli mám všechno, jestli jsem všechno správně vyplnila, na co se mě budou ptát a tak. Určitě to všechny znáte, že jo holky. Všichni jsou z toho svým způsobem nervózní. :) Navíc, sice se hrozně těším, až odletím a budu konečně v tom vysněným USA, ale na druhou stranu se mi bude po všech tak moc stýskat a bude to prostě divný. Už přemýšlím o všem, nejhorší je, když mě někdo někam zve, tak se smutným obličejem říkám, že to už tu nebudu a tak. Opravdu zvláštní pocit, takovej člověk nemívá často. :) Do toho jsem na nervy z toho, jestli mi vůbec přijde kufr, jak to do něj všechno narvu a tak. Opravdu šílený, navíc jsem maniak na balení a vím, že jakmile se mi dostane kufr do rukou, tak do něj začnu házet všechno možný, až se mi to nakupí tak, že stejně půlku budu muset nechat doma. :D
No asi to ukončím, protože bych jenom žvatlala pitominy, který nikoho nezajímaj, tak mi zítra držte palce, ať si tam nechaj můj pas. :))

Nervy s vízem

4. listopadu 2011 v 18:19 Před odletem
V úterý mi volali ze Student Agency, čekala jsem nějakej sáhodlouhej hovor, ale hovor byl pouze ve stylu: blahopřejeme k umístění do rodiny, poslala jsem Vám mail s tím, jak se objednat na ambasádu, naschle. :D Tak to mě docela pobavilo. :D No každopádně jsem se podívala na ten mail a když jsem to viděla, už mi bylo zase zle. Takových věcí, co je potřeba zařídit.
Včera jsem se byla konečně vyfotit na vízum, jenže slečně fotografce kleknul ten den počítač, tak jsme se tedy domluvily, že druhý den ráno mi fotku pošle na mail už upravenou. Druhý den ráno, tedy dneska mi volá, že si půjčila teda počítač od kamarádky, ale ona tam nemá žádnej potřebnej program na úpravy fotek, tak jsme se domluvily, že mi je pošle normální a já poprosím svojí šikovnoou kamarádku Verču, aby mi ji upravila. Verča se to potom taky podařilo, Veru, díky! :))
Fotka ku podivu hned na poprvé prošla a já byla nadšená, ale nervy byly i tak.. formulář jsem vyplnila, asi 3x překontrolovala, jenže potom, když už jsem byla na konci, ne a ne se dostat k dalšímu kroku. :D tak jsem to projela ještě jednou a hle, už to šlo. :) Díky bohu, pořád jsem otravovala chudáka Nikču s tím, co a jak, Niki, tobě taky moc děkuju. Díky tobě jsem se aspoň lehce uklidnila. :) Teď už musím jen doufat, abych měla vše v pořádku, schůzku na ambasádě mám 14. listopadu v 8:45. Už teď je mi z toho zle, ale věřím tomu, že všechno proběhne v pořádku. Jen ještě musím počkat na papíry, který mi musí přijít od AuPair Care a Studenta, snad v týdnu tedy přijdou. :)
Jinak se vlastně ani nic neděje, každý den si píšu s rodinkou maily, je jich fakt několik za den a docela dlouhý. Mají tam prej fakt zimu, tak na to se netěším, ale jinak se těším moc. :) Poslali mi hodně fotek z domu a okolí domu a je to tam opravdu krásný. :)) Navíc jsem zjistila, že u mě v městečku už bydlí jedna česká au-pair a hned vedle mě, prostě moje sousedka, je němka, ale jak je prostě blízko, to mě potěšilo. S Barčou (českou au-pair) jsme si už psaly a máme domluvený nějaký nákupy a Nicole (německá au-pair) mi psala, jakou má radost, že bude někdo další v Cortlandt Manor. To člověka hned potěší, když vidí, že se na něj lidi takhle těší, že? :))